Fotogalerie Peninsula de Paracas

Cesta z Nazcy do Pisca uteče po Caretera Panamericana, která se táhne po celém peruánském pobřeží, jako voda a náš - docela přeplněný - autobus staví na jednoduché zastávce. Jakmile vyskáčeme ven a zkontrolujeme věci, zjišťuje Radek, který s námi tou dobou cestoval, že mu někdo v nestřežený okamžik ukradl malý batůžek, v kterém měl snad jen brýle. Na krádeže nás ostatně vzápětí upozorní i taxikář, který nás veze do 5 kilometrů vzdáleného centra Pisca. Nu což, hlavně, že se neztratily doklady nebo peníze. Ten den máme docela dost času, a tak jdeme okouknout město. Nijak zvlášť nás sice nezaujalo, ale co nás potěšilo, byl oběd v jedné z místních restaurací. "Bohužel nemáme všechny suroviny", říká usměvavá majitelka na naše přání dát si rýži se zeleninou, ale pokud prý počkáme o pár minut déle, vše zařídí. "Žádný problém, rádi počkáme", odpovídáme jí a za chvíli už vidíme její malou dcerku, jak nese z nedaleké tržnice pytlík se zeleninou a netrvá dlouho a před námi leží talíře s obrovskou kopou výborného rizota. Za 7 solů jsme se najedli tak, že jsme se sotva odvalili do nedalekého hostelu.

Ostrovy Islas Ballestas a Peninsula de Paracas
Poloostrov Paracas vzdálený asi 25 km od města Pisca je na první pohled neuvěřitelné nehostinné místo - zeleň zde člověk hledá téměř marně, poušť a písek, kam až oko dohlédne. Konec konců - slovo Paracas znamenalo v řeči původních obyvatel něco jako písečná bouře. Je až s podivem,že už před mnoha staletími zde byla schopna existovat civilizace pojmenovaná právě podle tohoto poloostrova, která dodnes udivuje tkaninami, které jsou považovány za jedny z nejhezčích v předkolumbovské éře. Oč méně je ale život patrný na pevnině, o to více je viditelný u pobřeží a nad hladinou oceánu. Díky chladnému Humboldtovu proudu je tu dostatek planktonu, který pak umožňuje přežívat mnohým živočichům. Celý poloostrov je dnes národní rezervací a od roku 1996 jsou jeho součástí i ostrovy Islas Ballestas vystupující z vod oceánu asi 20 km od pevniny. Stejně jako na pevnině, ani zde nečeká milovníky flóry nic zajímavého. Místo rostlin jsou ostrovy pokryté vrstvou guano - ptačího trusu, který je sbírán a používán jako hnojivo. Je ho tu tolik, že se podle něj ostrovy i původně jmenovaly. Hlavní důvod, proč sem ale den co den připlouvá mnoho lodí s turisty je zcela jiný - hejna čítající tisíce pelikánů či kormoránů, kolonie tučňáků Humboldtových, či ve vodě dovádějící nebo jen tak na skalách se líně slunící lvouni.

Asi po hodině proplouvání mezi jednotlivými ostrůvky, kdy se závěrka foťáku téměř nezastaví a místo na kazetě ve videokameře neúprosně ubývá, nabírá náš člun zpáteční směr a za další půlhodinku vystupujeme plni dojmů na pevnině...