Fotogalerie Ekvádor

Drsné Andy, bujná vegetace v amazonské džungli, poklidné pláže, unikátní svět zvířat na souostroví Galapágy, ale také památky z dob Inků i španělské kolonizace či tradiční kultura a život indiánských obyvatel... Slova, která lze číst asi v každém průvodci po téhle jihoamerické zemi. Podobná charakteristika se dá téměř stejně napsat i o řadě jiných zemí, ale na Ekvádor, který je jen asi 3,5krát větší než Česká republika, je toho docela hodně. A tak jsme i my chtěli z těchto lákadel alespoň některá "ochutnat".

Koloniální Santa Ana de los cuatro ríos de Cuenca
Cuenca je se svými více než 400 000 obyvatel třetím největším městem Ekvádoru a diky bohaté koloniální architektuře je asi i městem nejhezčím. Její historie sahá asi půlstoletí před příchod španělských kolonizátorů, kdy zde - na soutoku 4 řek - chtěli Inkové postavit město Tomebamba, které by svým významem konkurovalo Cuzcu. Cuenca svým charakterem připomíná spíše města evropská než jihoamerická. Zdobí jej spousta věží a kopulí kostelů a dvou katedrál, centrum proplétá bezpočet dlážděných uliček s domy z dob španělské nadvlády. Přestože je Cuenca v ekvádorských poměrech "velkoměstem", dýchají jeho ulice a uličky neskutečně klidnou atmosférou a největší ruch tak lze zažít na mnohých trzích a tržnicích.

Naším domovem se na několik dní stal Hostal El Monasterio, nejvyšší dům na náměstí Plaza de San Francisco, z jehož kuchyně se nám každé ráno otevíral nádherný pohled na probouzející se náměstí i sousedící Novou katedrálu (Catedral Metropolitana de la Inmaculada Concepción) a odkud jsme se vydávali poznávat nejen samotné město, ale i nedaleké incké ruiny Ingapirca a Národní park Cajas.

Ruiny Ingapirca
Nejvýznamnější a nejznámější incké ruiny na území Ekvádoru se nachází v těsné blízkosti městečka Ingapirca, nedaleko Cuency. První zmínky o Ingapirce sahají až do roku 500, kdy na tomto území žili lidé kultury Caňari. Teprve kolem roku 1500 oblast ovládli Inkové. Zdrželi se zde však jen krátce, neboť kolem roku 1530 oblast opustili při útěku před Španěly. Dominantou ruin jsou zbytky Chrámu Slunce, oválné stavby postavené z precizně opracovaných a do sebe dokonale zapadajících kamenů, jež sloužila k náboženským a ceremoniálním účelům. Právě její tvar je u inckých staveb poměrně vzácný a svědčí o významu tohoto místa. Obytné budovy, sklady, lázně a další stavby jsou bohužel již méně zachovalé. Mnoho kamenu totiž bylo z Ingapircy během staletí rozkradeno a odvezeno pryč. Přesto jsou v současnosti ruiny pod ochranou UNESCO.

Národní park Cajas
Asi 30km od města Cuenca, v nadmořské výšce přibližně 3000 - 4500m, leží v oblasti Cordillera Occidental Národní park Cajas. Mezi skalnatými kopci je tu rozeseto nesčetně jezer, jezírek, lagun, tůněk a močálů. Jen těch, jejichž rozloha je větší než 10 hektarů, je více než 230. Povrch krajiny je porostlý hlavně trsy trávy Calamagrostis intermedia, mezi nimiž na mnoha místech září drobné žluté kvítky. Zatímco ve vyšších polohách rostou kosodřeviny, v nižších polohách v ledovcových údolích lze narazit na mlžný prales. Zajímavosti je, že parkem prochází rozvodí Atlantického a Tichého oceánu, a poskytuje více než 50% pitné vody pro nedalekou Cuencu.

Trek začínáme u Tres Cruces, nenápadném místě u silnice z Cuency do Guayaquilu, které neznalý člověk snadno přehlédne. Než se rozkoukáme, je náš autobus dávno pryč a my tu stojíme zcela sami. Necháváme silnici za zády a vydáváme se na cestu. O parku Cajas se často píše jako o oblasti, kde se dá lehce zabloudit. V otevřené krajině, kde všechny kopce vypadají skoro stejně (a totéž se dá říct o mnoha lagunách), je vyšlapaná a zřejmá cesta často vzácností. Když navíc padne - pro tuto oblast typická - mlha, je pravděpodobnost zabloudění docela vysoká. Park je navíc oblíbený spíše u místních, kteří o víkendech v jeho lagunách rádi chytají ryby, a tak zde člověk ani nenarazí na mnoho dalších lidí. To platilo i v našem případě. Za celou dobu jsme nepotkali živou duši a i proto jsme si cestu parkem pořádně užívali. První, koho jsme potkali byl až správce parku vybírající vstupné na úplném konci treku.