Fotogalerie
Cordillera Blanca

Andy, které se jako páteř táhnou podél celého západního pobřeží jihoamerického kontinentu, tvoří na území Peru několik horských masivů, Jedním z nich je i Cordillera Blanca - oblast, jejíž velká část spadá pod národní park Huascarán pojmenovaný podle nejvyšší hory celé země, a v které se nachází víc než tři desítky vrcholů přesahujících výšku 5500 metrů.

Huaraz
Do oblasti Bílých Kordiller nás čekala dlouhá (a místy dosti únavná) cesta z Chimbote na pobřeží Tichého oceánu, odkud nám brzy ráno jel autobus. Když jsme ale odpoledne projeli město Yungay a za okny uviděli bílé vrcholky Huascaránu, byla únava ta tam a nám bylo jasné, že cíl naší cesty není daleko.

Huaraz je jakýmsi centrem celé oblasti Bílých Kordiller a tomu také odpovídá množství cestovních kanceláří nabízejících nejrůznější výlety či túry, hostelů a obchodů s trekovým vybavením. Najít místo, kde bychom mohli složit hlavu tak bylo celkem snadné a naše volba padla na hostel Nana jen několik bloků od náměstí, jehož majitel David byl velmi přátelský a jeho zkušenosti coby horského vůdce nám několikrát přišly vhod

Nevado de Pastoruri
Naším hlavním cílem byl trek v údolí Santa Cruz, ale ještě před ním jsme se chtěli trochu "protáhnout" na nějaké lehčí procházce. Jako aklimatizační jsme proto zvolili výlet pod Nevado de Pastoruri. Vrchol, který leží v jižní části Národního parku Huascarán asi 60km od Huarazu a dosahuje výšky 5240m, je oblíbený především mezi domorodci. Svou popularitu se ale rychle získává i mezi návštěvníky z ciziny. A není divu - nádherně zbarvená jezírka, kouzelné panorama s vrcholky And, vzácná Puya raimondi či "ledová" jeskyně jen kousek pod vrcholem Pastoruri zlákají každoročně nejednoho návštěvníka.

Trek údolím Santa Cruz
Je už pozdě odpoledne, když přijíždíme do ospalé vesničky Cashapampa, výchozího bodu našeho treku. Rozhlížíme se, kde bychom mohli tu noc přespat, ale jediným místem široko daleko je polorozpadlé stavení s honosným jménem Alpamayo. Majitelka si je dobře vědoma svého výsadního postavení a o ceně, která vůbec neodpovídá kvalitě, musíme dlouho smlouvat. Temný a zatuchlý pokoj bez toalety (jako toaleta slouží zbořeniště na dvorku) za cenu vyšší než "náš" hostel Nana v Huarazu se nám totiž příliš nelíbí. Dokonce zvažujeme přespání ve stanu za vesnici, ale nakonec kývneme a hlavu tu noc složíme v Alpamayu.

O co méně se nám předchozí odpoledne chtělo dovnitř, o to více se nám ráno chtělo ven, a tak jsme po rychlé snídani dali hostelu sbohem a vydali se na cestu.

Ne náhodou patří Quebrada Santa Cruz mezi nejpopulárnější destinace v oblasti Bílých Kordiller - nepříliš náročné túry malebným údolím říčky Santa Cruz obklopeným drsnými štíty několika šestitisícovek, temně modré laguny Ichiccocha a Jatuncocha či výlet do základního tábora pod Alpamayem jsou dostatečným důvodem ty strávit několik dní.

Právě popularita tohoto místa nám ale trochu "přidělávala vrásky". Po túrách, kde jsme celé dny nenarazili na živou duši, jsme se tak trochu báli, že míříme na "Václavák". Realita nás nakonec ale mile překvapila. Mnoho lidí jsme zde nepotkali a když už, tak to byli - světe div se - Češi.

Před 36 lety, den poté...
Region Bílých Kordiller byl ve své historii obětí četných přírodních katastrof v podobě zemětřesení a lavin (mnohdy vedoucích k záplavám). Velmi zvláštní pocity nás přepadly poslední den treku - 1.června - při cestě do města Yungay, když se nám v jednom ze sedel otevřel výhled na Laguny Llanganuco. 31. května 1970 zde totiž došlo ke katastrofě největší - obrovská kamenná a sněhová lavina, která vznikla následkem zemětřesení o síle 7.7 stupně Richterovy stupnice, pohřbila téměř celé město s jeho 18000 obyvatel a dalších asi 50 tisíc lidí v dalších oblastech centrální části Peru. Jediné, co z Yungaye po tomto zemětřesení zbylo, byla socha Krista hledícího a zvedajícího ruce směrem k horám a část kostela. Jinak bylo postaveno celé znovu. V tábořišti u lagun Llanganuco, před neuskutečněným výstupem na Huascarán zahynula tehdy také československá horolezecká výprava. Její památku dnes připomíná pomník mezi oběma lagunami. Náš smutný pocit z tehdejší tragédie byl navíc umocněn faktem, že Stánin dědeček osobně členy expedice znal a organizoval pomoc při pokusu o jejich záchranu...

Chavín de Huántar
Asi 110km od Huarazu, na cestě do Llamellínu leží docela obyčejná vesnička Chavin. A cestovatelé by ji nejspíš ve většině případů i minuli, kdyby se tu nenacházelo jedno archeologické naleziště. Místo je to tak významné, že je podle něj i celá civilizace a její kultura nazvaná - chavínská.

Na první pohled se ale vůbec nejedná o žádnou velkolepou atrakcí - procházíme bez povšimnutí podél obyčejné zdi, abychom se dostali k nenápadnému vstupu do areálu naleziště. Ještě pořád máme pocit, že jdeme spíše do nějakého malého muzea, které si místní otevřeli, aby přilákali alespoň hrstku turistů. Hned jak ale vstoupíme dovnitř, jako bychom se octli v jiném světě - zdi z perfektně opracovaných a do sebe dokonale zapadajících kamenů, sochy vzbuzující respekt či tajemné podzemní chodby nás okamžitě dostaly. Když po dvou hodinách plni dojmů odcházíme, už vůbec nemáme pocit, že jsme v nějaké nevýznamné vesnici a ještě dlouho v duchu obdivujeme, co chavínská civilizace před 2000 lety dokázala…