22. Cuzco a Posvátné údolí Inků
(text: Miloslav Prynych)
Fotogalerie Posvátné údolí Inků a Machu Picchu

Když se řekne Peru, vybaví se snad každému Inkové. A když se řekne Inkové, málokoho napadne něco jiného než Machu Picchu. Jedno z nejznámějších míst celého kontinentu ale není zdaleka jediným, které připomíná dávnou andskou civilizaci. Incká říše se rozpínala od Ekvádoru až po Bolívii a na celém tomto obrovském území je mnoho památek známých i téměř zapomenutých. Je ale jedna oblast, kde je jejich koncentrace přece jen větší - okolí města Cuzca a Posvátné údolí Inků.

Cuzco
Podle jedné z inckých legend, vzniklo Cuzco poté, co Bůh Slunce stvořil na Ostrově Slunce Manco Capaca a jeho ženu Mama Ocllo, kteří se vydali hledat místo, kde založí hlavní město své říše. Mělo se tak stát tam, kde se jim podaří do země zasunout zlatou hůl tak, že celá zmizí... Město dostalo jméno Qosq´o, v kečuánštině znamenající "střed světa".

Cuzco postupně vzkvétalo, vyrůstala zde řada paláců a chrámů (tím nejznámějším je Qoricancha, se zdmi údajně pokrytými zlatými deskami).

Když do města v listopadu 1533 vstoupili španělští dobyvatelé, chovali se bohužel stejně, jako na většině ostatních míst - mnoho inckých staveb zničili a na jejich místě postavili svoje vlastni...

Sacsayhuaman
Jen několik minut od centra Cuzca, na nedalekém kopci, se nachází rozlehlé ruiny Sacsayhuaman. O smyslu této stavby se dodnes vedou spory - kromě funkce "politické" (kdy Inkové chtěli demonstrovat schopnost budovat takováto monumentální díla) a náboženské (místo, kde se konaly modlitby a ceremoniály obětováni Bohu) se často zmiňuje i úloha pevnosti (údajně se zde nacházel tajný zdroj vody, množství skladišť potravin, oblečení a látek, kovů a zbraní a v nejvyšších místech stály 3 věže). Ať už ale byl smysl tohoto místa jakýkoliv, stojí za zmínku i samotný tvar stavby - zaklikacená zeď pravděpodobně představovala hada (jedno ze zvířat uctívaných Inky), celý komplex pak připomíná hlavu pumy (rovněž uctívané Inky, původní centrum Cuzca bylo vystavěno ve tvaru těla pumy).

Stavba trvala přes 50 let a podílely se na ní tisíce lidí, kteří přepravovali obrovské kamenné bloky z nedalekého lomu. Podle propočtů mají největší kameny hmotnost až 100 tun (podle pokusů, které kdysi prováděl Thor Heyerdahl na Velikonočním ostrově je k přemístění 1 tuny potřeba 15 mužů a podobných výsledků bylo dosaženo i v Ollantaytambu).

V současnosti je Sacsayhuaman především dějištěm dvou festivalů - Inti Raymi (v době letního slunovratu) a Warachicuy, při kterém mladí hoši skládají "zkoušku dospělosti" (dnes v podobě gymnastických choreografií).

Pisac
Zhruba 30 km severovýchodně od Cuzca, na kraji Posvátného údolí Inků, leží Pisac. Terasy o ploše 65 hektarů byly významným zemědělským a administrativním místem celého údolí. Protože Pisac leží na cestě mezi 2 důležitými místy tehdejší incké ríše - jezerem Titicaca a Machu Picchu - nachází se zde rovněž část residenční, sloužící pro ubytování pocestných.

Zemedělské terasy Moray
Své místo v inckém zemědělství měly bezpochyby terasy Moray nedaleko vesničky Maras. Díky jejich konstrukci docílili Inkové rozdílného klimatu v nejnižší a nejvyšší části (podle různých zdrojů se průměrná teplota v obou částech lišila až o 15 stupňů). Tohoto efektu využívali při šlechtění nových odrůd plodin, které byly odolnější ve vyšších nadmořských výškách. V samém středu teras se pak každý rok konal ceremoniál, při kterém se Pachamamě obětovaly např. listy cocy a další plodiny.

Salineras
V malebné oblasti asi 30 km severozápadně od Cuzca leží místo vskutku pozoruhodné - Salineras. Nad údolím zaseklým do krajiny tu vyvěrá pramen, který je už po staletí zdrojem důležité suroviny - soli. A stejně jako v dobách Inků jí zde místní lidé těží i dnes. Na 3000 malých bazénků (vlastněných zhruba dvěma stovkami rodin) je naplňováno vodou, která přibližně za 20-30 dní vytvoří 5-centimetrovou vrstvu, která je následně "seškrabána" a zpracována. Sůl se v největší míře používá jako krmná pro dobytek, ale slouží i jako hnojivo nebo naopak herbicid. Ta nejkvalitnější je pak určena ke konzumaci.


© 2005-2011 Jarmila a Miloslav Prynychovi
Texty a fotografie nesmí být použity bez svolení autorů
Webdesign: Miloslav Prynych
Fotografie a text: Jarmila a Miloslav Prynychovi