Fotogalerie
La Paz a Tiwanaku

Bolivijské hlavní město si nás získalo již při naší první návštěvě v roce 2004 a ani o 2 roky později pro nás ze svého kouzla nic neztratilo. Koloniální architektura, úzké uličky lemované stánky, stále ještě tradičně oblečené ženy s charakteristickými širokými sukněmi a nepostradatelnými buřinkami, to vše zůstalo v našich vzpomínkách, jako bychom zde byli jen před několika málo dny...

V La Pazu jsme ale tentokrát příliš nepobyli a stal se jen naší základnou, odkud jsme vyráželi na několik "výletů". A jelikož se blížil - pro Aymary významný den - 21. červen, nemohli jsme zamířit nikam jinam než na ruiny Tiwanaku. Ten den totiž připadá podle aymarské tradice na začátek nového roku a právě na místě, které bylo kdysi centrem významné kultury, probíhají od ranních hodin velké oslavy.

Cestu na Tiwanaku jsme si v našem hotelu domluvili už o několik dní dříve. Přestože se ještě stále jedná především o tradiční oslavu, které se účastní hlavně domorodci, roste rychle zájem i mezi cizinci a dopravovat se ve 4 hodiny ráno po vlastní ose by nebylo zrovna jednoduché a příjemné.

Vstáváme velmi brzy a za okny pokoje vládne strašná zima s teplotou hluboko pod bodem mrazu. Jak už bývá v Jižní Americe zvykem, neobejde se téměř žádný odjezd veřejné či jinak sjednané dopravy bez problémů, a tak i teď vyrážíme s lehčím zpožděním. Na místě jsme ale včas a při tak neskutečné zimě nám pár minut navíc v teple hotelu vůbec nevadilo. Lidé se začínají pomalu scházet, někteří míří hned na hlavní prostranství celého komplexu, někteří směřují - stejně jako my - na okolní kopečky, odkud je lepší výhled.

To nejdůležitější vypukne v okamžiku, kdy zpoza obzoru vykouknou první sluneční paprsky. Všichni přítomní jako jeden muž nastaví promrzlé dlaně směrem k vycházejícímu slunci a beze slova přijímají jeho magickou energii. Po chvíli se ale uvolní a ihned začne další "bod programu". Na hlavním prostranství probíhá (pro Evropana poněkud drsné) obětování lamy. Pachamamě se ale neobětuje jen toto typické andské zvíře, ale i řada dalších věcí důležitých pro spokojený život včetně tabáku či peněz. Letošní oslava má ale ještě jednu zvláštnost - během obřadu se nad Tiwanaku zjeví vrtulník a v něm nikdo jiný než první bolivijský prezident indiánského původu Evo Morales. Nám to přijde docela nevhodné a teatrální, ale místní jsou z tohoto překvapení vcelku nadšení a prezidentovi dávají svou náklonnost najevo potleskem. Za pár minut ale Morales opět nasedne do vrtulníku, ten lehce zakrouží nad slavícími domorodci a zmizí stejně rychle, jak se objevil. Krátce na to se dávají skoro všichni do bujarého tance a popíjení alkoholu, aby následně v hloučcích vyslechli od "doktorů", kteří čtou ze Slunce (méně zkušení mají oblečenou zelenou mantu, zkušení pak červenou), jaký bude následující rok. Ten letošní - rok 5514 - bude prý úspěšný...