Fotogalerie Cordillera Real a Yungas

Když jsme plánovali naší cestu po Jižní Americe, bylo jedním z našich přání zdolat některý z andských vrcholů s nadmořskou výškou přes 6000 metrů. A jelikož nejsme nijací horolezci, padla naše volba celkem jasně na vrchol Huayna Potosí (6088m) v oblasti Královských Kordiller. Řetězec vrcholů Cordillera Real tu vytváří krásné a zajímavé panorama, jemuž vévodí Nevado Illimani (6439 m) vysoko nad bolivijským hlavním městem La Paz. Vysoké štíty jsou ale dobře viditelné i od břehů jezera Titicaca.

Condoriri Trek a výstup na Huayna Potosi
Ještě než jsme se do oblasti Královských Kordiller vydali, bylo nutné vyřešit v La Pazu některé drobnosti. Především vybavení, které jsme s sebou netáhli a na výstup bylo potřeba, ale i průvodce, bez kterého jsme si s našimi minimálními zkušenostmi na vrchol netroufli. S Hugem, majitelem cestovky, která se zaměřuje na horské túry a výstupy, a kterému snad nikdo neřekne jinak než el Doctor, jsme domluvili vše potřebné, vyzkoušeli vybavení a mohli se vydat na cestu. Původně jsme měli jít ve třech (my a průvodce), ale nakonec jsme měli to štěstí, že se k nám přidal ještě Hugův synovec Gabriel.

Naše první "kroky" vedly z La Pazu do výchozího bodu treku - do malé osady Condoriri. Ta je od hlavního města vzdušnou čarou vzdálena sice jen asi 15 km, ale hrbolatá prašná cesta, místy plná kamení, dá našemu autu docela zabrat a na místo se dostaneme až po více než dvou hodinách. Condoriri je typická horská vesnička - několik jednoduchých příbytků a venku skoro bosky pobíhající děti, z jejichž popraskaných tvářiček je patrné, že život zde není vůbec jednoduchý. Jinak nic. Drsnou, až skoro ponurou, atmosféru dokresluje ještě zatažené obloha a drobné sněžení, které nás doprovází až na místo prvního přespání - k tábořišti u laguny Chiar Khota. Jak rychle se může počasí v horách změnit, se ale ukáže vzápětí. Jen co postavíme stany, přestane sněžit a nad hlavami máme během chvilky vymetenou, azurově modrou oblohu. Po zbytek dne si tak můžeme užívat nádherného zrcadlení masivu Condoriri na hladině laguny.

Druhý den, jako bychom se probudili na úplně jiném místě. Náš stan pokrývala tenká vrstva sněhu a rtuť teploměru se krčila pod bodem mrazu. Náladu nám to ale rozhodně nekazí a po horkém čaji sbalíme a vyrážíme na cestu. Trochu nás udivuje, že si Gabriel už teď obul "plasťáky", které jsou potřeba až na samotný výstup na vrchol, ale pořád nám opakuje, že "to" musí dokázat kvůli své nové přítelkyni, a tak mu to nerozmlouváme. Určitě přece ví, co dělá. Když se slunce vyhoupne trochu nad obzor, rychle se oteplí a zbytek cesty, která ten den vede přes tři pětitisícová sedla, probíhá bez problémů. Odpoledne, krátce poté, co mineme opuštěnou "vesnici duchů", dorážíme na místo Carmen Pampa, odkud máme krásný výhled na dvojici vrcholů Maria Lloco a Huayna Potosí. A také klid - kromě nás tu totiž nocuje už jen jeden holandský pár a jeho průvodce.

Ráno se nám, stejně jako předchozí den, nechce z vyhřátých spacáků a až první sluneční paprsky nás přesvědčí, že je třeba sbalit a vyrazit. Dnes dorazíme na refugii Huayna Potosí, kde končí první část naší cesty. Počasí je krásné a naší dobrou náladu vylepšuje vtipkující Gabriel, který si stále vyšlapuje v obrovských žlutých "plasťákách". Krátce popoledni přicházíme na chatu a zbytek dne máme v plánu jen tak odpočívat. Pomaličku se "zabydlujeme" v malém, jednoduchém pokoji a chystáme se na přípravu oběda. Po chvíli se přichází rozloučit náš průvodce Benancio, který ještě se skupinkou dalších lidí odjíždí do La Pazu. K našemu velkému překvapení se ale z ničeho nic objevuje i Gabriel a také se s námi loučí s vysvětlením, že to, co chtěl své přítelkyni dokázat, bylo projít tuhle trasu v oněch velkých plastových botách. Náš udiv toho dne nebral konce...

V refugii Huayna Potosí jsme si okamžitě cítili jako doma. Přes některé nedostatky (zamrzlá voda v potrubí a tím pádem nefungující splachování na WC) má chata příjemnou atmosféru. Většinu času trávíme v malé, útulné společenské místnosti v přízemí, jejíž zdi jsou vyzdobené vlaječkami mnoha států (včetně české), a kde se setkávají ti, co už byli na vrcholu, s těmi, co se teprve chystají.

Součástí našeho treku je i krátký výcvik na ledovci, při kterém máme možnost vyzkoušet si lezení na laně a práci s cepínem. Druhý den se proto vydáváme na místo vzdálené asi půl hodinky od chaty, kde na strmé ledovcové stěně zkoušíme všechny potřebné úkony pro výstup. Ještě dopoledne se ale jdeme projít po okolí a trochu lamentujeme nad tím, jak je možné, že na tak hezkém místě postavila bolivijská vláda přehradu...

Další den už nás čeká balení a přesun do výškového tábora ve výšce 5200 metrů. Cesta je zprvu celkem dobrá. Když jsme ale došli k jakési chatičce, o které jsme si mysleli, že už to je onen výškový tábor, a zjistili, že není, začala se dobrá nálada trochu vytrácet. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Za chvíli - už za poněkud horšího počasí - bylo totiž potřeba překonat úsek, kde jsme s plnou polní na zádech museli lézt po obrovských kamenech, které díky tenké vrstvě sněhu docela klouzaly. Za chvíli už jsme ale stáli před plechovou boudou a mohli si tak už v klidu dát večeři (na kterou jsem ale vůbec neměl chuť a skoro nic z ní nesnědl) a zalehnout.

Výstup z tábora na vrchol trvá několik hodin a tak jsme měli v plánu vstávat už půl hodinky po půlnoci. Nakonec jsme ale vstávali o více než hodinu později (a i tak se nám vůbec nechtělo). Rychle jsme se nasnídali, navlékli na sebe asi 4 vrstvy oblečení a vyrazili. V temné, mrazivé noci byl slyšet jen křupající sníh a funění a v dálce zářil osvícený La Paz. Byl to zvláštní pocit. Cesta nebyla těžká, ale postupem času se u mě začaly projevovat důsledky nedostatečné večeře a čím dál častěji jsem odpočíval. Když jsme ale zdolali jednu z ledovcových stěn, situace i nálada se zlepšily a nakonec jsme - už bez větších problémů - dorazili těsně pod samotný vrchol. A zatímco Jaruška zdolávala poslední metry, postavil jsem stativ a užíval si focení při východu slunce.

Hned jak se ale slunce vyhouplo nad obzor, začalo se oteplovat a my se museli vydat na cestu zpět. Bez problému jsme krátce popoledni došli do tábora, vzali zbytek věcí a zanedlouho už si spokojeně dávali horký čaj na refugii. Zbývala už jen cesta zpět do La Pazu...

Laguna Chiar Khota

Laguna Chiar Khota

Kempování na Carmen Pampa

Pohled z Huayna Potosí

Refugie Huayna Potosí

Laguna Zongo